Probouzí se nový páteční den. V řece zurčí voda – letos velice málo – paprsky slunce proráží jitřní opar a snaží se prolézt mezi okny a závěsy do jedné z místností v původním mlýně, kde se zpracovávala ovčí vlna. Na palandách zde leží tři muži a spokojeně pochrupují. Ani jízda ranního spoje dlouhé vlakové soupravy je neprobudí. Hodinky ukazují 5:23 a zvenku se ozývá bušení něčeho kovového, jakoby do kolejnice. … To asi někdo začal opravovat železniční trať?
Takto začal letošní první pracovní víkend z mnoha dalších po sobě následujících v letošním roce 2022. Záměr byl jednoduchý: když už je vybudovaná nová jímka, zemní filtr i vsakovací objekt, bylo by dobré, aby se co nejrychleji dala sestava využívat a stará jímka mohla být vyřazena z provozu. Po sepsání všech potřebných kroků, které vedou k realizaci provozuschopného záchodu a sprchového koutu, jsme zjistili, že na tak malé ploše (nové koupelny) nemůžeme dělat zároveň omítky, obklady, elektriku, strop a betonovou podlahu. Bylo tedy zvolen postup několika malých (co do počtu lidí) pracovních víkendů. Výhoda byla, že se lidé mohli přihlásit na termín, který jim více vyhovoval. Horší to již bylo s odhadem času a vykonané práce na každý konkrétní víkend.
Během šesti po sobě jdoucích víkendů se vystřídalo na chaloupce v Karolince 35 dobrovolníků a někteří, věřte dokonce vícekrát. Jsou téměř dokončené horní záchody a ve spodní koupelně je potřeba ještě pár drobností do plné funkčnosti dodělat. Jak Jespi správně uvedl „chybí nám k dokončení ještě jeden víkend“. Čmelda to vtipně doplnil že „… po každé brigádě nám chybí jeden víkend“ 🙂
Chceme moc poděkovat všem zúčastněným za jejich čas, odhodlání učit se něco nového, za jejich ochotu přijmout nepohodlí zázemí a také jejich pracovní nasazení. Děkujeme také všem, kteří se starali o brigádnické náročné žaludky i všem dalším, třeba těm, kteří se za společné dílo usilovně modlí.
Během brigád jsme zažili různé druhy počasí – od ranního mrazíku, přes déšť, sluníčko, až po večerní koupání v Balatonu. Také v prožívání některých situací jsme prošli snad všemi emocemi, které si dovedete představit. Radost-zmar, naději-zklamání, únavu-či větší únavu. Ale doufáme, že všechny neshody nebo nedorozumění či zranění jak tělesné tak i duchovní jsou zdárně ošetřeny a přejeme všem, aby si z pracovních víkendů odnesli vzpomínky na různorodé společenství lidí, které spojuje práce na společném díle poskytující přístřeší a zázemí pro různá společenství ke společnému setkávání.
Těšíme se na další setkání při práci i oddechu. Těšíme se na radost z nově rostoucích místností, které mohou být ku prospěchu všem ostatním, právě díky vám všem!
Tímto vás chceme i vybídnout k možnosti přijet na chaloupku v Karolince v Olší jen tak za odpočinkem a rekreací.
A pokud jste ještě stále zvědaví, jak proběhla ta situace z prvního rána brigády z prvního odstavce tohoto povídání, zeptejte se účastníků, kdo že je to každé ráno budil hlasitým klepáním „do kolejnice“.
Za všechny zúčastněné,
zdraví Lukáš Nečas